8. Charakteristika Caesarovy politiky

20. října 2010 v 10:18 | jacketo |  Gaius Julius Caesar a jeho doba
Caesar se v politice začal angažovat v době, kdy se římská republika ocitala v krizi. Můžeme však říci, že Caesar zmírnění této krize nepomohl. Naopak, díky němu byla dovedena až do konce. To jest konce samotné republiky.

Caesar nejvíce využíval Senátu, který se v jeho rukou stal jen nástrojem jeho vůle. Zvýšil počet senátorů na 900, takže i kdyby Senát chtěl, nemohl dopodrobna projednat případy, které si to zasloužily. Stejně tak dosadil do Senátu mnoho svých přívrženců, aby si tak zajistil klid a podporu. Konzulové byli dosazováni podle jeho rozhodnutí.
Je třeba říci, že vybudoval nezměrnou armádu, s níž byl prakticky neporazitelný. Stávalo se sice, že jeho vojáci se začali bouřit, ale svým řečnickým uměním a lstivostí je vždy dokázal přimět, aby od svých záměrů upustili. Rovněž s nimi snášel veškeré nesnáze během válečných taženích. A to pro něj nebylo zrovna jednoduché. Trpěl totiž padoucnicí, která mu znepříjemňovala život.
Jednou z nejdůležitějších věcí, které Caesar udělal, bylo, že se věnoval provinciím. Viděl, že tamější obyvatelé jsou často nespokojeni a chtěli by také římské občanské právo. To bylo právě nejčastějším důvodem nepokojů a povstání v jednotlivých částech země. Aby tomu Caesar do budoucna zabránil, postupem času dal toto právo obyvatelům všech provincií. Dokonce se někteří z provincií dostali do Senátu.
Zaměřil se na rozšiřování území a udržení klidu v již stávajících provinciích a državách. Že to nebyl jednoduchý úkol je jasné z neustálého bojování, např. v Galii.
Nařídil odvodnění a vysušení bažin, což mělo napomoci rozvoji zemědělství. Pro rozšíření obchodu nechal budovat nové silnice a rovněž kanál přes Korintskou šíji spojující Peloponéský poloostrov se středním Řeckem. Chystal vyčištění koryta Tibery a města Korint a Kartágo měla být obnovena a stát se koloniemi římských občanů. Mimo to se podílel na zakládání mnoha nových osad.
Krom toho plánoval také Caesar další výstavbu Říma. Chtěl zbudovat velké divadlo a obrovský chrám zasvěcený bohu Martovi. K tomu pomýšlel na stavbu knihovny, pro kterou měl nashromáždit vhodné spisy římský autor a učenec Marcus Terentius Varro. Že se Caesar zajímal i o kulturu nás nemůže překvapit. Víme už přece, že se sám věnoval literatuře, gramatice a také astronomii, což nám připomíná jeho změna kalendáře.
Nedožil se výpravy na východ do Sýrie, kde měla být učiněna pomsta parthské říši za porážku u Karrh, kde se do držení Parthů dostaly kromě Římanů také insignie legií.
Na jeho poctu byl dokonce přejmenován měsíc jeho narození Quintilis na Julius. A toto označení se uchovalo v některých jazycích dodnes, např. v angličtině July a v němčině Juli označují červenec.
Caesar byl politik, který si šel za svým cílem. Věděl přesně, co jsou jeho překážky, ale také věděl, jak je překonat bez větších potíží. Jistě, vždy se mu to nepovedlo, to dokazuje i samotná občanská válka. Ale přesto si tento politik uchovával punc muže, který dostane, co chce. Za každou cenu. Takže i když on sám vydal zákon o zpronevěře, podle něhož nesměl uplácet lidi, aby jej volili a podporovali, co myslíte, že dělal? Jistěže podplácel. Kupoval si tak podporu lidí, o nichž věděl, že kdyby jim nezaplatil, mohli by mu cestu za jeho cílem ztížit. A to nepotřeboval. Stačily mu už tak problémy, které měl se svými politickými protivníky. I když Crassa za až takového protivníka považovat nemůžeme. Ten byl rád, že se může podílet na chodu státu a není ještě mrtvý. Sice si i on sám pomýšlel na samovládu nad Římem, ale bitva u Karrh a jeho následná smrt mu to už jaksi nedovolila. Naopak Pompeius, to byl člověk, z kterého měl možná i Caesar strach. Vždyť během doby, kterou trávil boji v Galii, se Pompeius klidně mohl zmocnit vlády. Odstranit z cesty Crassa by nebyl velký problém. A navíc Parthové to později vyřešili za něj. Je pravdou, že se v podstatě vládcem stal. Ale to by nesměl být na severu Caesar, který to nechtěl dovolit. Jak to bylo dál, už víme. Nakonec se vládcem stal Caesar. A to takovým, že jej obdivovali dokonce i Napoleon III.1, Fridrich II. Veliký2 nebo Theodor Mommsen3. A obdiv si získal také u představitelů fašismu v Itálii. Italský maršál Badoglio o svém tažení do Habeše během italskoetiopské války (1935 - 1936) napsal zápisky, jimiž se snažil napodobit ty Caesarovy. Objevuje se i v historických filmech, i když je pravdou, že někdy coby směšná osoba. Dokonce se dostal i do literatury: např. anglický spisovatel William Shakespeare o něm napsal dílo Julius Caesar; další anglický umělec George Bernard Shaw o něm napsal hru Caesar a Kleopatra; nevyhli se mu ani Češi - dvojice Jiří Voskovec a Jan Werich mu věnovala hru Caesar a píše o něm i Karel Čapek ve své Knize Apokryfů. Byl tedy skutečně vzorem…
_____________________________________________________________________________

1 Napoleon III. - francouzský císař v 2. pol. 19. století
2 Fridrich II. Veliký - král Svaté říše římské národa německého v 1. pol. 13 století
3 Theodor Mommsen - významný německý politik, filozof a spisovatel v 19. století
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.